Sýkora koňadra — latinsky Parus major — patří do čeledi sýkorovitých, kam řadíme celkem 54 druhů z 12 rodů žijících převážně na severní polokouli. V ČR hnízdí kromě sýkory koňadry také sýkora babka (Poecile palustris), sýkora lužní (Poecile atricapilla), sýkora uhelníček (Periparus ater), sýkora parukářka (Lophophanes cristatus) a sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus). Sýkora koňadra je naším nejpočetnějším a nejrozšířenějším druhem. Je také největší z našich sýkor, lehce rozeznatelná pro svou modročernou hlavu se zářivě bílými lícemi trojúhelníkového tvaru. Opeření samců a samic je velmi podobné, poznají se však dobře podle pruhu na břiše, který je u samice slabší a tenčí. Na našem území je tento druh převážně stálým, v případě mladých ptáků potulným druhem. Nejvzdálenější hlášení našich mláďat jsou z Francie (1058 a 1038 km). Hnízdí na celém území ČR, ale se stoupající nadmořskou výškou se její početnost snižuje. Tajemství jejího úspěchu spočívá v její neobyčejné přizpůsobivosti. Je schopna bez jakýchkoliv problémů žít v nejrůznějších typech prostředí, ráda akceptuje vyvěšené budky a navíc kromě klasické stravy – kterou je především hmyz všech vývojových stádií, ale i plody a olejnatá semena – využívá i různé umělé potravní zdroje nacházející se v blízkosti člověka. Např. dobře známé přikrmování na krmítkách v zimním období nebo vyzobávání potravin uskladněných za okny. O vysoké přizpůsobivosti a učenlivosti sýkory koňadry svědčí i fakt, že se v Anglii naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s mlékem a sezobávat smetanu pod ním. Obývá velmi pestrou paletu prostředí, kde jsou stromy. Z lesů preferuje listnaté a smíšené, běžná je v zeleni v blízkosti člověka, včetně vnitřní městské zástavby. Hnízda umisťuje do nejrůznějších dutin, které jsou k dispozici. Kromě stromových dutin a budek využívá i poštovní schránky, zemní díry, díry v polystyrénových zatepleních nebo shora otevřené kovové trubky. Místo pro hnízdo zpravidla vybírá samice, která ho také staví. Jako stavební materiál používá mech, lišejník, trávu a kořínky, hlubokou hnízdní jamku navíc vystýlá rostlinným chmýřím, srstí a někdy i peřím.
U sýkory koňadry je zaznamenáno až 40 různých druhů hlasů, nejčastější jde o vábení v podobě „tví-tit“ v době rozmnožování, kterým samci obvykle obhajují svá teritoria. Hnízdí jednotlivě, monogamně, jsou však známy i případy bigamie. Běžně hnízdí 2x v období od dubna do července. Samice snáší obvykle 6-12 vajec, která jsou přibližně 1x2 cm velká, bílého podkladu s tmavým červenohnědým skvrněním, hustějším na tupém pólu. Před opuštěním hnízda samice může přikrývat svá vejce hnízdním materiálem nebo zahrabávat na dno hnízdní kotliny. Přibližně u 5 % snůšek je známý vnitrodruhový a mezidruhový hnízdní parazitismus, tzn., že do jedné snůšky nakladou vejce dvě samice stejného nebo dokonce jiného druhu. Známy jsou například hnízdění, kdy sýkora koňadra kromě svých mláďat vychovává také mláďata sýkory modřinky. Během inkubace je samice krmena samcem, mláďata krmí oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo přibližně po 18-20 dnech od vylíhnutí.